Červen 2012

Návrat Mé lásky..

27. června 2012 v 12:40 | Pavlína Dáňová |  Deníček O Mé Lásce...

Tak jak jsem již říkala v minulém článku. Láska má a Petra sice vyhasíná, zbývá jen velmi malý plamínek naší lásky, ale nebojte, vše nakonec dobře končí. Mám vám psát přání, které si již velmi brzo splní...?

Dny i měsíce nám dvou velmi utíkali, nakonec jsem se dozvěděla o návratu Petra, který příští měsíc přiletí do České Republiky. Ano, je to tak, Petr přiletí z Anglie sem do Havlíčkova Brodu. Jak říkám, mám narozeniny Prvního srpna, což znamená že očekávám přílet mé Lásky ke konci července. Ano, i přes mou bolest jsem doufala že se Petr nakonec rozhodne sám. A vidíte to, letí za mnou. Mohu jen říct, že se na sebe strááášně móóóc těšíme. Vím, že to jsou dva měsíce co jsme se neviděli,láska umí kouzlit a láska si vždy cestu najde. Doufám jen že setkání dobře dopadne, ano, přiznávám se, strašně se mi stýská a je mi velké teskno. Pokud vím i Petr to říkal,též se mu stýská, ale těšíme se na sebe oba dva strašně moc..Stále jen doufám že naše láska opět vykvete a bude to jako dřív, modlím se za to..Zasnoubení jsme stále a Svatba stále platí,Petr si mě opravdu chce vzít, my se milujeme..Pokud vše dobře dopadne, budeme spolu dál, ale už tady v Havlíčkově Brodě. My se opustit nikdy nechceme, protože jsme oba dali slib a přísahali jsme..Nechci prožívat bolesti jako v mých předchozích vztazích..Petra miluji nadevše a vždycky budu a věřte nebo ne, názor neměním..Je má láska, nedokázala bych ho opustit, zdrtilo by ho to..Stejně tak jako mě..Lásko, až tohle budeš číst, vše je o tom co k tobě cítím pravdivé..Miluji tě nadevše a vždycky budu, ať se stane cokoliv...Už se na Tebe moc těším..Sice jsem stále smutná pláči tu, ale jedno vím...Jsi moje štěstí a má Naděje v životě. Očekávám tvůj brzký příjezd..Jen dej vědět kdy, kde a v kolik..Scházíš mi tu....Miluji tě..Čekám tě...


Deníček o Mé lásce 2

27. června 2012 v 12:19 | Pavlína Dáňová |  Deníček O Mé Lásce...

Ahojda...


Tak a opět se ozývám z blogu. Když jsem byla v Anglii Petr a já jsme si na sebe opravdu zvykli. Dny i noci utíkali jako voda. Jednoho dne se stalo něco co jsem já a ani Petr nevěděli. Něco se stalo a přišlo smutné rozloučení, musela jsem letět zpátky z Anglie do České Republiky, inu bez Petra, ten tam zůstal. Rozloučení nás dvou bylo velmi složité že jsme byli oba k zhroucení. V den mého odjezdu jsem ucítila velkou bolest, ztrácela jsem sebe a Petra také. Nechtěla jsem od něho odjet, strašně jsem plakala, ztratit jeho přítomnost,lásku a objetí, když už jsem s ním dále býti nemohla. Jeho to také bolelo. Bylo to hrozné, muselo to takhle dopadnout? Samozřejmně jsem Petra objímala, plakala, cítila bolest, srdce se hroutilo na dvě půlky...Nechtěla jsem ho pustit, ale nic jiného mi nezbylo. Nakonec jsem zavřela dveře a s pláčem letěla domů do České republiky. Ta bolest mi trvala dlouhou dobu, tehdy jsem nevěděla že jsem otěhotněla. Dozvěděla jsem se to až tady v Česku. Poté jsem to řekla i Petrovi, jenže štěstí naše netrvalo dlouho. Doktor mi řekl že děťátko je nemocné a musí mi ho vzít. Bolest a pláč se opět znásobil. Byli jsme oba šťastní že budeme rodiči, bohužel i tak to bolelo...Sám Petr říkal že je lepší si to nechat vzít, aby se nám nenarodilo nemocné ba či dokonce mrtvé..Souhlasila jsem s tím, ale když mi to vzali, bylo to to nejhorší, bála jsem se toho že ztratím i Petra. Nakonec vše dobře dopadlo. Byla to holčička. Když jsem se vrátila z nemocnice, dál jsme si s Petrem psali a píšeme doteď. Jsme stále spolu, už je to tak Rok a Půl...Láska sice pomalu opadá, ale držíme se..Překvápko mě teprve čeká...


Má láska...

22. června 2012 v 17:10 | Pavlínka Dáňová... |  Deníček O Mé Lásce...

Ahojky všem....

Předem mého srdíčka vás zdravím...Toto je Deníček o Mé lásce k jedné osobě. Budu sem psát naše zážitky. Ze začátku jsem napíšu jak dopadlo mé první setkání s Petrem Ševčíkem s Anglie z velkoměsta Leeds...


Takže když jsem přijela poprvé do Anglie,to bylo datum 9.12.2011 večer...Petr v té době byl v práci a já na něj ten den čekala.Ale strach byl, jak to všechno nakonec dopadne,mi dva jsme se totiž nikdy v životě neviděli. Když bylo už něco kolem Půl Deváté večerní..Tam to bylo tehdy o hodinku méně, než v České Republice. Petr když dorazil, tak se na mně vlastně jen podíval a neřekl ani slovo, řekl mi akorát "Ahoj".. Samozřejmně že já také slov neměla, už jen jeho oči a pohled dokázali nemožné...Nakonec to dopadlo vše dobře a mi se s Petrem poprvé objali a políbili, inu nakonec skončili v líbání...Byla večeře a poté jsme šli do pokoje a spát..To víte, nebylo snadné si vedle něho lehnout,protože jsem hodně spala sama, stejně tak Petr...Nakonec jsem si přeci jen vedle něho lehla,chvilku jsme si ještě povídali a nakonec jsme oba usnuli...Bylo moc zážitků s ním, nebudu vše rozepisovat...Je toho opravdu hodně....Napíši vám další článek...Za Půl hodiny...mám ještě práci....


Závěrečná slavnost na SB

22. června 2012 v 16:29 | Pavlínka Mukínka |  Já a Bradavická škola čar a kouzel...

Zdravím Vás...

Po dlouhé době se ozývám z mého vlastního blogu...Chci jen říci že zítra se na Super Bradavické škole čar a kouzel uskuteční slavnost, koná se konec školního roku a odjíždíme na prázdniny do Londýna. Jedeme odpočívat dva měsíce...Doufám že se slavnost vydaří a také jsem velmi zvědavá, kdo letos vyhraje školní pohár. Všechny koleje bojovali o body, byli jsme stateční všichni... Ale vyhrát může jen jedna jediná kolej..Na prázdniny se v celku těším, jen doufám že projdu do dalšího ročníku. Letos vůbec nestíhám a proto jsem chodila jen na jeden předmět, tím byla Elfologie...Velmi jsme si s paní profesorkou užily zábavy a prožívali dobrodružství..Doufám že příští rok, Elfologie opět bude a já se opět přihlásím...Blíží se prázdniny, tak si je užijme...S pozdravem Muki...


Konec roku v SB

17. června 2012 v 15:42 | Pavlínka Mukínka |  Já a Bradavická škola čar a kouzel...

Tak už se nám blíží konec školního roku v Bradavicích, blíží se nám prázdniny a opět pojedu domů do Londýna. V Bradavicích jsem opět viděla pár mých kamarádů a přátel. Dále jsem tam poznala i nové studenty z prvních ročníků. Díky této škole jsem zase v pohodě, Když jsem se tam dlouho neukazovala nebyl moc čas. V posledních dnech tam zase jsem a užívám si této super hry. Náš pan ředitel Albus Brumbál je skvělý ředitel celé školy a i projektu SB, možnost že tam je pár lidí kteří se na hře podíleli, aby se SB dali do pořádku. Nyní zase jdou a já jsem ráda že na této škole jsem, velmi mě to baví. Když mi je smutno či nuda, SB mi pomáhá. Hraji tuto hru dlouho, jsem ve 3. ročníku v Mrzimoru a doufám že mé vysvědčení bude dobré a že projdu dál do ročníku a tutu školu vystuduji. Díky SB se nikdy nenudím, jsem ráda že je zpět..Pavlínka Mukínka...